Zimní les

 Mraky a slunce se na nebi honí.

Třpytivý sníh na cestě lesní leskne se a

stromy si potichu povídají o zimě, o lese, 

o tom, co jim rok příští přinese.

Buky a duby jsou silné a odolné stromy, které se nebojí žádné pohromy. 

Zato však smrky štíhlé a krásné, vichřice srazí a k zemi přitiskne.

Borovice jsou zase majáky pyšné, z jejichž kůry se srdce či lodička tvarem vtiskne.

Modříny stávají čestnou stráž na okraji cest a osiky, ty neochvějné strašilky i v bezvětří houpají svými lístky, jako by šeptaly, zastav se a posečkej s námi!

Břízy jako bílé nevěsty tančí společně s lesními žínkami nekonečný rej v mechu a kapradí.

Olše - navýsost hrdé a sličné, svým vysokým kmenem se nejedna blýskne.

Houby jsou s lesem spojené a vystrkují své štíhlé či macaté nožky s kloboučky z jehličí nebo se srdnatě derou po kmenech stromů, aby se shlukly v co největší trs. 

Zima je ještě na začátku, tak zachlumané v čepicích či šátku, čekají na rozkvetlou jarní pohádku.