Vyznání

 Olšiny shodily své listí, kraj halí se do hermelínu mlh. Dávno již umlkli ptáci, zmizel jásot a zpěv. 

Neproudí voda v korytech polí a slunce jen mlžně zabliká - zbaví tě na čas deziluzí  podzimního ticha.

Navždy je ztracena dálka jižních moří a léto tě nevítá svými paprsky tepla, vroucnosti a lásky.

Nastoupil podzim - čas umírání květů a kraj se ztrácí v chuchvalcích mlh. Jedovatý kouř se valí z dechu - vidina, propast a tma.

Podívej, prší! Ne, to jen mé slzy stékají po řasách na zem uschlých květů.