Saharské růže

 Nad obzorem zapadá slunce píšící svými posledními paprsky věty v dunách navršené, stopy v písku rozčeřené.

Val za valem kupí se v proláklině zemského povrchu, ztrácí svůj červenohnědý jas a mizí i jeho stín.

Krajina sužovaná vedry začíná volně dýchat. Jak zrádný nepřítel přede vítr a pak přechází v kvílivý zvuk. 

Noc překryje všechny písečné stopy včerejšího dne, aby se zítra zrodily zas z jeho nejjemnějších zrnek v překrásné pouštní růže.